Chytám se šňůrami už celou řadu let a některé způsoby lovu si už bez šňůry ani nedovedu představit.

  Třeba twitching, perfektní kontakt s woblerem a neprůtažnost šňůry, kdy po krátkém pocuknutí špičkou prutu je okamžitá odezva do pohybu nástrahy a následná pauza. Přesná informovanost o tom, jestli se wobler dotýká trávy, dna, pařezů nebo jestli správně pracuje a není třeba přetočený. To vše jde s vlascem rozpoznat mnohem hůř a jakoby utlumeně.

  Proto mne dost udivuje, když slyším některé kolegy u vody dost důrazně tvrdit, že šňůru nechtějí ani vidět. Proč? Protože se to motá, vlasec jim to nedělá! No nedělá. Díky odlišným vlastnostem vlasec není tak ohebný a má svou paměť  na špulce navijáku. To vedlo k tomu, že se u rybářů vytvořily některé návyky, které sice šly bez problémů praktikovat při lovu s vlascem, ale přinesly problémy při lovu se šňůrou, jako například překlapování překlapěče navijáku kličkou.

  Vzpomínám si, že se při prvním lovu se šňůrou nevyhnuly problémy ani mě. Byl jsem tenkrát pěkně naštvaný, co jsem to koupil za šňůru. Navíc se mě, jako nadšenému lovci candátů celá „premiéra“ odehrála za tmy. Na můj naviják byl dosti žalostný pohled a ze šňůry toho na něm k použití moc nezůstalo. Samozřejmě jsem to dával za vinu šňůře, už dávno ale vím, že ta za to nemohla, i když první šňůry, které sem dováželi, byly spíše technické nitě, než rybářské šňůry.

  Paruky a pár uzlíků, které jsem vytvořil zjevně proto, že jsem si zatočil v navijáku na uvolněné oko novou vrstvou navíjené šňůry a to při dalším náhozu vytvořilo paruku, která končila uzlíkem. Uvědomil jsem si, že musím ještě víc vypilovat techniku, aby k takovým situacím nedocházelo. Vše se vyřešilo pečlivým dodržováním následujících kroků:

 

1. Po náhozu přehazovat překlapěč navijáku rukou, nikoli kličkou.

 

2. Po překlopení překlapěče dopnout rukou šňůru v navijáku směrem ke špičce prutu, čímž naprosto vyloučím vznik očka na návinu v navijáku a jeho následné převinutí novou vrstvou šňůry.

 

3. Při dopínání šňůry rukou současně přizvednout špičku prutu pro dopnutí šňůry i v očkách prutu.

 

4. Teprve po těchto krocích zajišťujících 100% napnutí šňůry v celé sestavě, začínám navíjet a skláním špičku prutu dolů.

 

  Tyto čtyři kroky mi zajišťují naprostou bezproblémovost s jakkoli tenkou šňůrou. Například šňůra od firmy Strike Pro – Strike Wire je ideální, zlatá střední cesta, takový pracovní koník k osvojení si takovýchto výše uvedených návyků, které už dnes dělám automaticky a tak se nemusím bát lovit s velmi kvalitními japonskými šňůrami, které se pohybují cenově někde úplně jinde, než Strike Wire.

 

 

 

  K bezstarostnému životu při lovu se šňůrou je třeba používat také ty správné uzly. Šňůra, má totiž potvůrka tendenci v uzlech prokluzovat, tedy v některých uzlech. Já používám tento méně známý, ale některými výrobci šňůr doporučovaný uzel, který neproklouzne ani o chlup. Myslím, že se jmenuje Shark.

 

Snad vám těchto pár rad, nebo chcete-li fíglů, přinese více radosti do vašeho rybaření a možná i v něčem pomůže. Je škoda se připravit o všechny ty informace, které nese šňůra od nástrahy přímo k vám do ruky.

 

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.